|
|
|
9. dubena 1940 – Německá vojska zaútočila na Dánsko a NorskoOperací Weserübung byl zahájen útok proti dosud neutrálním zemím Dánsku a Norsku. Do 10. června 1940 byla okupace obou států německými jednotkami dokončena.
Plán
na obsazení Dánska a Norska, označovaný
krycím názvem Weserübung (cvičení na Vezeře), byl
Hitlerem připravován již delší dobu. Ve směrnici z 1. března
1940 se pravilo: „Vývoj situace ve Skandinávii vyžaduje připravit veškerá
opatření k tomu, aby mohlo být s částí sil armády
obsazeno Dánsko a Norsko (Weserübung). Tím dokážeme předejít pronikání
Britů do Skandinávie a na Baltské moře, zabezpečit naleziště
železné rudy ve Švédsku a vytvořit základny pro naše letecké a námořní
síly působící proti Anglii.“ Mezitím však docenila význam norského
pobřeží také Velká Británie a začala 8. dubna – pouhý den
před zahájením německého útoku – zaminovávat norské pobřežní
vody. Německým jednotkám se však přesto podařilo Brity z Norska
vytlačit. Při vypuknutí světové války v roce 1939 sice Norsko vyhlásilo neutralitu, stejně jako v první světové válce ji však neuhájilo. Němečtí politikové chtěli postupně získat Nory ke spolupráci a odvolávali se na společný germánský původ a čistou nordickou rasu norského obyvatelstva. Avšak Norové si zachovali národní hrdost a 98 procent obyvatelstva spolupráci s Němci odmítlo. Král Hĺkon VII. po přepadení Norska neodevzdal vládu do rukou norských fašistů v čele s Vildkunem Quislingem, ale přijal nerovný boj, neboť země měla pouze domobranu.
Německé válečné a transportní lodě vypluly předem tajně z domovských přístavů a 9. dubna společně s letecvem udeřily. Německé výsadky ze vzduchu a z moře během krátké doby obsadlily mnoho klíčových míst v zemi. Němcům se tak podařilo o pár dní předběhnout Brity, kteří invazi do Norska rovněž plánovali. Britové společně s Francouzi spěchali Norům na pomoc a vylodili své síly na několika místech Norska, ale byli vytlačeni, zejména díky německé převaze ve vzduchu. Německé armádě se tedy poměrně rychle podařilo rychle obsadit centrální Norsko, ale operace na dalekém severu za polárním kruhem se protáhly, zejména díky značným vzdálenostem německých základen, která zapříčinila, že zde vyloděné jednotky byly víceméně odkázány samy na sebe a na omezené zásobování pomocí padáků. Konečnému vítězství německých vojsk nakonec značně pomohla německá ofenziva na západní frontě, která znameneala vyřazení Francie z války a stažení se Británie do obrany.
Nejtěžší boje probíhaly v severním Norsku především o strategicky významný přístav Narvik. V Narviku se 9. dubna bez boje vylodila 3. horská divize Wehrmachtu generála Eduarda Dietla obsadila okolní prostor včetně přístavu a železnice. Přepravilo ji 10 německých torpédoborců, které byly nakonec všechny potopeny v okolních fjordech během dvou námořních bitev s Royal Navy, zejména díky zásahu britské bitevní lodě Warspite.
gen. Dietl Odpovědí
Spojenců bylo vyslání expedičího sboru, jehož základnou se stal přístav
Harstad
na blízkých ostrovech Vesterály. Pozdější ofenziva proti Němcům
spočívala ve vylodění sil na různých místech oblasti a
postupu společně koordinovanými akcemi. Po několika týdnech
tvrdých bojů v drsných podmínkách dalekého severu se podařilo dobýt
Narvik 28. května zpět, ovládnout železnici a vytlačit Němce
do hor, avšak v průběhu 6.-8. června byly všechny spojenecké síly
po demolici přístavního zařízení evakuovány z důvodu
katastrofálního vývoje situace na západní frontě. Norové
kapitulovali 10. června a německá vojska se stala konečnými pány
prostoru.
V
okupovaném Norsku byl organizován domácí odboj. Na území Norska operovalo
v partyzánských oddílech asi 40 000 dobrovolníků. Ti organizovali
rozsáhlé sabotáže, zejména v přístavech a loděnicích,
ale i v podnicích.
|
