|
|
Bitva o Anglii
Bitva
o britské ostrovy patří bezpochyby mezi osudové bitvy Na
počátku války bylo všem jasné, že Velká Británie sama o sobě
nepředstavuje pro vítězící třetí říší, která již
ovládla velkou část Evropy vážnou hrozbu. Situace se změnila až
po vstupu Ameriky do války. Z klasického
pohledu byla bitva o Británii netradiční a pravděpodobně se
jednalo o jednu z nejvýznamějších bitev v dějinách Anglie, důležitější
než Agincourt, Trafalgar, Waterloo a prakticky všechny bitvy počínaje
bitvou se španělskou armádou. Tato bitva má
však své zvláštnosti. Nedá se přesně určit, kdy bitva začala
a už vůbec ne, kdy vlastně skončila. Nemůžeme ani přesně
stanovit chvíli, kdy bylo dosaženo vítězství. Ani jeden z bojů
nebyl vlastně rozhodující. Nedá se ani říct, že Britové bitvu
vyhráli, ale spíš, že zabránili Němcům ve vítězství. A
samozřejmě nemůžeme vědět, co by se stalo, kdyby Němci
tuto leteckou bitvu vyhráli. Podařilo by se jim bezpečně přepravit
přes kanál La-Manche vojsko a tankové divize? Nesmíme zapomenout, že
Anglie měla převahu na moři. Dále je nutné si uvědomit
jedinečnost této bitvy, protože to byla první letecká bitva v historii
lidstva. Předtím se nikdy nic podobného neodehrálo. Vítězný
velitel předvídal a připravil tuto bitvu s takovou dovedností a
rozhledem, který se blíží genialitě. Tím mužem byl sir Hugh Dowding.
Zatímco v 30. letech začala výroba stíhaček Spitfire a Hurricane,
vznikala nová, stejně důležitá zbraň - radar. Ta se Britům
v bitvě o Británii ukázala jako rozhodující. Při Hitlerově tažení
do Francie přišlo Britské královské letectvo (RAF) o čtvrtinu stíhaček.
Situace byla v té chvíli pro Brity vážná.
sir Hugh Dowding Operace
"Mořský lev" Kdyby Německo
bylo schopné zaútočit na Británii v červnu, když byly Britské
pozemní síly zmatené a stíhací velitelství bylo na dně svých sil,
Hitler by válku nad Anglií zřejmě vyhrál. Němci, ale neměli
v té době žádný plán nebo koncepci pro válku s Anglií, neboť
nepředpokládali tak rychlý pád Francie. Avšak pád
francouzské armády přišel podstatně dříve, než očekávali
a znamenal pro Němce velkou euforii. Nacisté proto nevěnovali dostatečně
velkou pozornost tomu, co bude následovat. Měsíc se čekalo zda Velká
Británie příjme mír podaný Německem prostřednictvím Švédska
a mezitím se také Vůdce vydal na inspekci po dobytích územích. Hitler
zpočátku nechtěl zrazit Anglii na kolena, chtěl ji jen přinutit
k vyjednání a uzavření míru, ale místo toho britské ostrovy
vzdorovaly. Němci
proto vyčkali asi měsíc, než zahájili své vzdušné útoky proti
Británii a další měsíc, než začali svůj hlavní útok. To
bylo pro Británii moc důležité a v jistém slova smyslu rozhodující
období.
Hurricane Hitler
rozhodl, že pozemní invaze do Británie se provede po zajištění totální
převahy Luftwaffe nad RAF. Avšak bylo stanoveno, že příprava na
vylodění a invazi do Británie musí být dokončena do poloviny srpna,
neboť v říjnu a v dalších měsících již nejsou na moři
vhodné podmínky pro vylodění. Plánovaná
invaze nesla krycí název "Mořský lev". Na základě výpočtů
velení Wehrmachtu tvrdilo, že podaří-li se mu přes kanál převést
tankové divize a následovně je vylodit na britském území, může
zaručit dobytí Anglie. Námořní síly Německa, hlavně
ponorky se též zapojili do bitvy o Británii na podporu celé akce. Avšak v té
cobě měli Němci k dispozici asi pouze 60 ponorek místo 300, které
by podle Donitze postačovaly ve vítězství na moři. Osud celé
operace tak ležel hlavně na ramenou říšského maršála, vrchního
velitele Luftwaffe
Hermanna Göringa.
Kromě vzdušných bitev Luftwaffe útočila na pozemní vojenské cíle - přístavy, továrny, vojenská zařízení. Toto bombardování pozemních cílů přivodilo příchod vážné britské krize. Britové museli začít opouštět zničená, či vážně poškozená letiště. Přitom všem pokračovaly nadále vzdušné souboje a bitvy. Bod obratu
- Hitlerova pomsta A pak v této jasné situaci udělaly jedné noci německé bombardéry chybu, která se stala osudnou. Skupina bombardérů Henkel si ve tmě spletla cíl a místo bombardování továren v Rochesteru a Thameshavenu upustila několik bomb na Londýn. RAF zaútočila na oplátku následujícího dne na Churchillův rozkaz na Berlín. Škody způsobené nepřátelským bombardováním Berlína sice nebyly velké, ale Hitler zuřil a jeho vztek způsobil změnu taktiky, která vzala zřejmě Němcům v letecké bitvě jasné vítězství.
bombardér Henkel Velení
Luftwaffe Hitlerovu tlaku nějaký čas ještě dokázalo vzdorovat
a i nadále se soustřeďovalo pouze na bombardování letišť a
jiných vojenských cílů. Britové už nasazovali do Bitvy poslední zálohy.
222 letka RAF byla rozdrcena po 35 minutách uvedení do boje. A tak se stalo,
že na počátku října byli rozdrceny i záložní letky - Anglie byla
na pokraji porážky. Ztráty RAF poprvé od začátku letecké války o
Anglii výrazně překročily ztráty Luftwaffe. Podle nejoptimističtějších
předpokladů mělo RAF přežít jen následující 2 týdny.
Nikdy předtím od roku 1066 nebyla Anglie tak blízko porážce.
V té nejtěžší
chvíli - 7.9. roku 1940 přišla pro Anglii záchrana. Na Hitlerův
rozkaz Göring odvolal Luftwaffe z bombardování veškerých vojenských cílů
a novým cílem se stal Londýn. Tak začalo dlouhé utrpení tohoto města
- hromadné bombardovací nálety.
Začátek utrpení Londýna, ale znamenal konec kolapsu RAF na poslední chvíli. Britům se podařilo během krátké doby obnovit poničená letiště, vyrobit nové stroje a sehnat nové piloty (většinou dobrovolníky z ČSR, Polska, USA) a samozřejmě zahájili nový velký výcvik pilotů RAF.
Hitler se přesto domníval, že Britské letectvo je již dostatečně zdecimované a určil datum invaze do Británie na 17. září. Předtím byla naplánovaná rozhodující letecká bitva, Göring měl udeřit 15. září. Britům se ale podařilo rozluštit tajnou zprávu a zjistli, kdy operace začne. RAF, které se během přesměrování cílů na Londýn stačilo obnovit do bojeschopného stavu mělo v bitvě jasně navrch a flustrovaný Hitler musel přerušit poslední přípravy na vylodění a odložit vylodění na neurčito.
trosky Coventry To byla vlastně chvíle osvobození Anglie. Útoky Luftwaffe začaly v následujících dnech slábnout a Anglie byla zachráněna, neboť věděla, že pokud se invaze neuskuteční do konce září nemusí se již německého vylodění obávat pro nepřízeň počasí na moři i na nebi a příchod zimy v následujících měsících.
Beneš a Churchill
Češi a Slováci pomáhali Britům ve válce proti Německu Německé
letecké útoky tím pádem ztratily svůj hlavní význam. Luftwaffe sice
mohla nadále způsobovat Británii velké materiální škody, ale Němci
ztratili mnoho letadel a jejich ztráty byli neúnosně vysoké. Narozdíl o
Britů, kteří měli též vysoké ztráty, avšak byli schopni vyrábět
o několik desítek letadel měsíčně více. Navíc britští
piloti byli v případě sestřelení a katapultování schopni se
znovu vrátit do služby, narozdíl od německých, kteří byli zajati
většinou na britském území.
Dalším
problémem se kterým se němečtí stíhači potýkali byl krátký
dolet strojů Bf-109. Když se stíhací ochrana dostala nad Anglii měla
pouhých 10-15 minut na souboje s letadly RAF. Poté museli stíhači své
stroje obrátit a letět zpět. Bombardéry se při zpáteční
cestě často ocitaly bez jakékoli ochrany a jejich ztráty nevyhnutelně
rostly. Těžký stíhací letoun Bf-110 s téměř dvojnásobným
doletem zase nebyl soupeřem pro britské stroje Hurricane a Spitfire.
Spitfire-2x
Hurricane Hitler začal
uvažovat, proč Anglie vzdoruje a nepřistoupila na mírové podmínky.
Začalo být jasné, že v roce 1940 není schopno Německo Velkou Británii
zrazit na kolena. Německé nálety sice pokračovaly, ale již jen
sporadicky. Německo se více zaměřilo na ponorkovou válku na moři,
ve které zpočátku slavilo velké úspěchy, když ztráty spojeneckých
lodí šly do stovek. Nastal rok
1941. Spojené státy již několik měsíců vydatně
podporovaly Velkou Británii ve válečném úsilí. Spojenci chtěli
vytvořit z britských ostrovů vojenskou baštu vzdoru proti nacismu.
Za této situace Hitler uvažoval: Velká Británie není pro Německo zatím
vážným soupeřem. Vypořádám-li se nejdříve s Rusy. Anglie se
bude muset umoudřit.
|
