Josef Mengele               
 (16.3.1911-1979?)

"Život 'Anděla smrti'"

Josef Mengele, jeden z nejznámějších Hitlerových  nacistických válečných zločinců, muž, který své zločiny páchá v roli lékaře v koncentračním táboře v Osvětimi a který není po druhé světové válce nikdy dopaden a zůstane tak nepotrestán, přichází na svět 16. března roku 1911 v Günzburgu v Bavorsku v katolické rodině továrníka vyrábějícího zemědělské stroje.

Po maturitě studuje Mengele na medicínu na univerzitě v Mnichově, po jejím absolvování pak získává Mengele i titul doktora filozofie u profesora Mollinsona, pověstného tvrzením, že mu stačí pohled na fotografii, aby zjistil, zda má dotyčná osoba židovské předky.

V roce 1937 je Josef Mengele právě Mollinsonem doporučen na místo asistenta v prestižním Ústavu pro výzkum dědičnosti, biologie a rasové čistoty na univerzitě ve Frankfurtu. Zde pak šestadvacetiletý J. Mengele pracuje v týmu jednoho z předních evropských genetiků, prof. Otomara von Veschuera. 

V roce 1937 vstupuje Josef Mengele do NSDAP a o rok později do řad SS. V roce 1939 se pak žení a v roce 1940 odchází pracovně do Polska, kde zkoumá rasovou vhodnost Poláků. V roce 1941 se pak dostává na Ukrajinu, v následujícím roce je raněn a vyznamenán Železným křížem první třídy. V roce 1943 nastupuje Josef Mengele do koncentračního tábora v Osvětimi.

V Osvětimi se Josef Mengele zabývá "vědou o dvojčatech" a problematikou změn pigmentace vlasů a očí. Své pokusy provádí, jak sám říká, na "živém materiálu" - na živých, převážně židovských, dvojčatech.

Kromě pochybných výzkumů se Josef Mengele v Osvětimi aktivně účastní selekce vězňů posílaných do plynu, podílí se na sterilizaci židovských žen a je známo i mnoho případů, kdy se dopouští zvěrstev toho nejhrubšího zrna - např. jednou probodne čtrnáctileté děvče bajonetem, podruhé pak vlastnoručně hodí nemluvně do ohně...

Po skončení druhé světové války začíná pro Mengeleho život válečného zločince na útěku. Těsně po skončení války sice padá do zajetí a krátce pobývá ve dvou amerických zajateckých táborech, ale vydává se za řadového vojáka wehrmachtu (přitom je hauptsturmführer SS), ale protože není, jako ostatní příslušníci SS tetován, je brzy, v létě 1945, propuštěn na svobodu.

Po propuštění žije Josef Mengele jako Josef Memling na zemědělské usedlosti v americké okupační zóně.

Po čtyřech letech se pak Josef Mengele rozhodne Německo opustit - do Itálie se dostává za pomoci sítě ODESSA, tzv. "klášterní cestou", v níž nejdůležitější roli hrají františkáni. Z Itálie pak Mengele odjíždí do Argentiny.

V Argentině, v Buenos Aires, si Josef Mengele otevírá lékařskou praxi (jako Friedrich Edler von Breitenbach). Brzy se zabydluje a navazuje styky s několika dalšími prominentními nacisty, kteří zde našly azyl - setkává se několikrát i s A. Eichmannem (viz Eichmann, Adolf), se kterým se ale nikdy příliš nesblíží.

V této době se západoněmecké úřady pokoušejí Mengeleho zajmout a postavit přes soud. Dne 5. července 1959 na něj freiburský prokurátor vdává zatykač, načež Bonn žádá Argentinu o vydání. Neúspěšně.

Josef Mengele mezitím prchá do Paraguaye, kde pak s pomocí svých přátel, především barona von Ekstein, žádá o paraguayské občanství, která se mu 27. listopadu 1959 podaří získat.

V červnu 1960 je na Mengeleho v Argentině vydán zatykač - opět ale pozdě, Josef Mengele již touto dobou žije v Brazílii.

Ani v Brazílii se ale Josef Mengele necítí v bezpečí a po nějaké době se objevuje v Egyptě. Zde mají Němci poměrně slušnou pověst, němečtí "raketoví muži" pracují pro prezidenta Násira. Nicméně Mengele není v Egyptě vítán. Německá komunita vedená bývalým obersturmbannführerem Schwarzem pro něj tedy najímá jachtu a odváží ho i s jeho ženou na malý řecký ostrov Kythnos. Toto řešení je ale jen dočasné, zvláště, když se o pobytu Mengeleho na Kythnu dozvídá Wiesenthal.

Mengele tedy opět musí prchat - jeho další stopu lze nalézt v latinské Americe, kde ho ukrývá mocná organizace bagallerů, tj. pašeráků, jimž Josef Mengele za osobní bezpečnost poskytl část svého kapitálu.

Nějaký čas se Josef Mengele ukrývá na pašerácké základně Itapua na řece Paraná v Paraguayi. Údajně zde žije s falešným argentinským pasem na jméno Alfredo Mayen.

V následujících letech se stárnoucí Mengele pohybuje střídavě mezi Paraguaí, Argentinou a Brazílií. Za Pinochetova  režimu prý údajně navštěvuje německou kolonii Dignidad v Chile.

Někdy v roce 1979 (pravděpodobně), během dovolené s rakouskými přáteli, je pak Josef Mengele při koupání v moři stižen záchvatem mrtvice, který nepřežije. Je pohřben na hřbitově v brazilském Embu jako Wolfganga Bernarda, tj. pod jménem jednoho z jeho prvních ochránců. Rodina zveřejňuje jeho smrt až v roce 1985, kdy snahy po jeho dopadení opět dosahují jednoho ze svých vrcholů.

V témže roce jsou pak ostatky muže pohřbeného v Embu exhumovány. V roce 1992 pak genová analýza jednoznačně prokazuje, že se jedná opravdu o mrtvého Josefa Mengeleho. Josef Mengele je prohlášen státním úřadem ve Frankfurtu oficiálně za mrtvého a zdá se, že je celý případ Mengele uzavřen.